Proč píšu blog o fotokronikách?

Za poslední desetiletí si naše společnost vytvořila normu, ve které generace nežijí společně. (A pokud někteří tak žijí, často se na ně pohlíží jako na „divné“. Znám z vlastní zkušenosti.) Během občasných návštěv tak stihnou probrat nejdůležitější životní události a tím to končí.

Častokrát si po celý dospělý život nosíme s sebou pocit křivdy či nepochopení z dětství a to nás už na prahu dospělosti začalo odhánět od našich rodičů, prarodičů a ostatních příbuzných.

Všechno jejich konání vnímáme přes závoj tohoto pocitu. Proto za nimi jezdíme sporadicky anebo je náš kontakt třeba častější, ale cítíme, že není tak otevřený, jak by mohl být a jak bychom si to ve skrytu duše přáli.

Vidíme, že se nám podobné scénáře a pocity propisují i do našich dalších vztahů. Ať už pracovních nebo partnerských. A děti jsou přímo magnety na vytahování a následné konfrontování vlastních zranění z dětství. Tahle nastavená zrcadla jsou tak silná, že už to nemůžeme přehlížet.

A tak začneme utíkat k nejrůznějším zástupným činnostem, abychom zaměstnali pozornost něčím jiným. Nebo začneme navštěvovat seberozvojové semináře a stavíme se do nejrůznějších pozic v rodinných konstelacích. A nebo…

Nebo se můžeme zahledět na staré papírové fotografie naší rodiny. Prohlédnout si své rodiče, když byli malé děti. A jejich rodiče ve školním věku. Co prožívali oni? Čím byly zraněné jejich dětské duše, že se v dospělosti chovali právě tak, jak se chovali?

Ráda bych vás pozvala k experimentu. Zajděte za svými rodiči a babičkou s dědečkem a popovídejte si nad starými fotkami. Dejte si záležet na klidné, pohodové atmosféře, při které se budete plně soustředit jen na vybrané fotografie. Uvidíte, s kolika drobnými vzpomínkami se setkáte.

Tyhle perličky samy o sobě nebývají velkými příběhy. Obvykle v sobě ale nesou obrovskou hodnotu v tom, že poznáte nitro vyprávějícího. A dost často vás dovedou ke zdroji, které vaše předky vedly k chování, kterému jste doposud nerozuměli.

Vsadím se, že pokud jste svým blízkým měli něco za zlé, tak tím, že zjistíte, z čeho jejich počínání pramenilo, dovedete se nad „na vás kdysi spáchanou křivdu“ podívat z nadhledu. A dost možná uvidíte, že se prostě nemohli zachovat jinak. Že to, co prožili, jim tehdy nedovolilo jinou reakci.

Pochopení často přinese odpuštění.

Ať máte se svou rodinou vztah pěkný nebo poněkud zastřený, jsem si jistá, že pokud přijmete nabídku k cestě za svými kořeny uspořádáním a popsáním starých rodinných fotografií, vaše vztahy se pročistí a vzájemně se ještě více sblížíte.

Ta krásná fotokronika, kterou společnými silami vytvoříte, má ještě další veliký bonus. A tím je navázání pomyslné rodové nitě na následující generace. Mohu vám zaručit, že precizně setříděné fotografie s přiloženými příběhy vaši potomci určitě nevyvezou na skládku. Naopak, budou si je se zájmem prohlížet i se svými dětmi.